Politicky pragmatická dohoda Václava Klause a Vladimíra Mečiara o tom, že se Česká a slovenská federativní republika (ČSFR) rozpadne na dva samostatné státní celky, byla podle Ústavy aktem vlastizrady. Prohlásil to v Devadesátce ČT24 Michael Žantovský s odkazem na dobové ústavní ustanovení, že o rozpadu může rozhodnout pouze referendum.
„Z hlediska ústavně-právního to, co se stalo ve vile Tugendhat 8. července a co bylo dovršeno 26. srpna 1991, byl v podstatě akt vlastizrady. Ústavní zákon 327/1991 jednoznačně stanovil, že o vystoupení jedné z obou republik z federace lze rozhodnout pouze v referendu,“ konstatoval ředitel Knihovny Václava Havla.
Doplnil, že podle ústavního zákona mohlo dojít k dohodě o rozpadu federace i na základě referenda pouze v jedné z obou zemí, které by se vyslovilo pro vystoupení ze soustátí. „Ale bylo to možné pouze v referendu. Tady se setkali dva předsedové politických stran, byť zvítězily ve volbách, a naprosto nelegitimním způsobem rozhodli, že se federace rozdělí,“ říká Žantovský.
Měřeno politickým úhlem pohledu hodnotí dohodu obou tehdejších lídrů za brilantní krok. Předešli tím podle Žantovského slov dalším sporům ve státoprávních záležitostech. „Ale také si oba pro sebe pojistili bezvýhradnou moc v té části federace, kde byli zvoleni. Každý, kdo znal Václava Klause i Vladimíra Mečiara, si dovedl těžko představit, že ten či onen bude hrát druhé housle tomu druhému,“ vzpomíná tehdejší mluvčí a poradce prezidenta Václava Havla.
Klíčová role referenda
Nelegitimní rozhodnutí šlo proti dobovému veřejnému mínění, podotýká Žantovský a za pravdu mu dává politolog Jiří Pehe: „Podíváme-li se na dobové průzkumy veřejného mínění, jednoznačně ukazovaly, že většiny jak Čechů, tak Slováků si rozdělení nepřály.“
Souhlasí s tím, že pragmatické rozhodnutí dvou protichůdných politických sil – Klausovy ODS a Mečiarova HZDS šlo přes hlavy občanů, kteří s rozdělením společné federace nebyli v roce 1991 srozuměni.
Jedna ze zakládajících členek Verejnosti proti násiliu a bývalá slovenská premiérka Iveta Radičová dodnes trvá na tom, že bylo porušeno právo lidí rozhodnout o rozdělení v referendu. „Podstatné ale je, že to nebyl názor jen mě, jako občanky Ivety Radičové, ale jednoznačně i většiny politického spektra na Slovensku,“ prohlásila a připomněla, že musel být ústavní článek o povinnosti referenda novelizován, aby k rozdělení federace vůbec mohlo dojít.
Sama nedokáže odhadnout, zda bychom v roce 2017 žili stále ve společné federaci, kdyby v roce 1991 skutečně k referendu došlo. „Platí ale, že pro Slovenskou republiku nastalo velmi těžké období mečiarismu,“ zdůrazňuje Radičová. Důsledky této éry dohánějí Slovensko až dodnes. „Zapustily kořeny toho, čeho se dodnes neumíme zbavit, a to je podoba oligarchické demokracie,“ podotýká s tím, že šlo o prohru demokratů.
