Porevolučních 34 let bylo pro českou společnost úspěšných, udělala velký skok kupředu, je přesvědčen prezident republiky Petr Pavel. V rozhovoru, který poskytl České televizi při své návštěvě u památníku 17. listopadu na Národní třídě v Praze, vyzdvihl, že instituce českého demokratického státu fungují, podotkl ale také, že nelze ustat v zápasu o svobodu a demokracii, protože ta není jednou provždy zaručena. Rozhovor s hlavou státu vedl Jiří Václavek.
Položil jste věnec k památníku událostí 17. listopadu 1989. Toto výročí vždy silně ovlivňuje aktuální dění, politické dění, společenské dění. V čem je v tomto kontextu 17. listopad 2023 jiný než 17. listopad před rokem, před dvěma, před deseti?
Ten svátek prožíváme přirozeně s velkými emocemi. A to jak pozitivními, které naštěstí převažují, tak negativními. Stále se hodně vracíme do minulosti. Jsem přesvědčen, že je potřeba si ten svátek připomínat. Za více než třicet let jsme udělali obrovský skok kupředu a myslím, že je co slavit. Zároveň je dobré si připomenout všechny ty, kteří to umožnili, všechny ty, kteří tehdy měli odvahu říct, že už stačilo, že chtějí změnu. A že si za tím stáli. Myslím, že to je to, co bychom si měli připomínat.
Rozdíl oproti minulým letům je v tom, že situace nejenom u nás, ale i ve světě se nijak výrazně nezlepšuje. Vidíme nové konflikty, vidíme celou řadu nových problémů. Ale zároveň si málo připomínáme úspěchy. Těch je hodně a měli bychom si je dávat do kontextu s tím, co vidíme kolem sebe, abychom si uvědomili, že naše situace zdaleka není tak špatná, jak si kolikrát malujeme nebo jak nám ji někteří malují.
Před 34 lety se studenti a další lidé neváhali na Národní třídě nechat bít od příslušníků bezpečnostních složek, protože chtěli pro naši vlast svobodu a demokracii. Máte jako hlava státu elementární jistotu, že v dohledné době nehrozí něco jako eroze naší demokracie nebo omezování našich svobod?
Riziko je tady stále. Kdokoli by se domníval, že vítězství demokracie je jednou provždy, hrubě by se mýlil. Demokracii je třeba chránit a je to vidět dnes a denně. K oslabování demokracie dochází i v zemích, kde bychom to před pár lety ani myšlenkou nepřipustili, jako Velká Británie, Spojené státy. Domnívat se, že Česká republika bude v tomto výjimkou, by byla iluze. Pokud chceme žít tímto způsobem života, chceme mít svobodu rozhodovat se, chceme mít svobodu ve vyjadřování, chceme žít v bezpečné zemi, která je respektovaným partnerem ostatních demokratických zemí, tak pro to musíme den za dnem něco dělat.
Takže jistotu není možné mít, demokracie je neustálý zápas o ni?
Přesně tak.
Historik Timothy Snyder zdůrazňuje důležitost institucí pro zachování demokracie. V tomto směru máte jako hlava státu jistotu, že tuzemské instituce od parlamentu po Ústavní soud jsou dostatečně robustní na to, že kdyby došlo k ohrožení demokracie, tak zasáhnou?
Instituce jsou tak silné, jak je silná celá společnost, jak jsme silní jako jednotlivci. Nikdy nebudou perfektní, vždy na nich bude co kritizovat. To, že je můžeme kritizovat, je dobře, ale zároveň je potřeba vidět, že naše instituce, jakkoli jsou předmětem kritiky a útoků z různých stran, ukázaly, že jsou silné. Máme nezávislou justici, máme funkční obě komory parlamentu, máme funkční i ostatní instituce státu. Přestože na nich vidíme různé problémy, tak fungují a zajišťují chod státu, jak bychom to rádi viděli. To, že je na nich co zlepšovat, je samozřejmé a musíme na tom pracovat. Ale jsem přesvědčen, že instituce České republiky v dnešní době jsou schopné vypořádat se i s možným krizovým vývojem.
Po 34 letech je v Česku nemalá skupina lidí, která má intenzivní pocit, že jim svoboda a demokracie do jejich vlastních životů nic nepřináší. Co byste těm lidem vzkázal?
Ve všech demokratických zemích je skupina lidí, kteří jsou vzhledem ke svým sociálním a ekonomickým podmínkám vystaveni tomu, že pro ně svoboda a demokracie nemá takový obsah jako pro ty ve střední a vyšší třídě. Protože příjmy, které mají, možnosti, které mají, se moc neliší od toho, co v případě České republiky bylo před rokem 1989. Mnozí z nich se dokonce domnívají, že jejich životní jistoty tehdy byly více garantovány než dnes.
Co pro to může udělat dnešní demokratická společnost? Především být solidární. Pamatovat na ty, kteří nejsou tak vybaveni schopnostmi, anebo neměli to štěstí být úspěšní. Civilizovanost kterékoli společnosti se měří tím, do jaké míry je schopna postarat se o své slabší, ať jsou to lidé sociálně slabší, nebo lidé s různým stupněm postižení. Systém by měl být natolik solidární, že těmto lidem vytvoří slušné podmínky pro život.
Už od předvolební kampaně čelíte pochybnostem o své vlastní předlistopadové minulosti. Je 17. listopad 2023, tedy 17. listopad, který poprvé prožíváte v pozici hlavy státu. Je 17. listopadem, který současně i vás vede k ještě novější a hlubší sebereflexi?
Samozřejmě, že ano. Před listopadem 1989 jsem byl příslušníkem tehdejší Československé lidové armády, byl jsem několik let i členem KSČ. Přestože jsem nebyl nijak nadšený z toho, jak se vývoj u nás ubírá, tak jsem nebyl mezi těmi, kdo se postavili do čela odporu. To je věc, kterou si připomínám dodnes. Na druhou stranu jsem rád, že jsem dostal možnost podílet se na tom, jak vybudovat naši společnost a zemi po roce 1989. Jsem hrdý na to, čeho jsme za těch víc než třicet let dosáhli.
