Během posledního půlstoletí v Evropě výrazně přibylo rostlinných druhů, které mají rády půdu bohatou na živiny s vysokým obsahem dusíku. Mírně přibylo i druhů tolerujících stín. Vyplývá to z výsledků dosud nejrozsáhlejšího vegetačního výzkumu v Evropě, který provedl tým vědců ze Zemědělské univerzity v Praze (ČZU) pod vedením botanika Gabriela Midola. Rostliny jako kopřiva, ostružiník nebo svízel se tak objevují v krajině stále víc.
Studie je ohromná už svým rozsahem. Vědci analyzovali zhruba 650 tisíc vegetačních ploch v Evropě mezi lety 1960 a 2020. „Zajímalo nás, jak se mění druhové složení vegetace v čase a jaké faktory to ovlivňují. Zjistili jsme, že velký vliv na proměňování druhového složení má zejména obohacování ekosystému některými živinami, a to hlavně dusíkem z atmosférického spadu,“ řekl vedoucí pracoviště Výzkum vegetace Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity Milan Chytrý.
„V důsledku toho se rostlinná společenství zahušťují a začínají vytlačovat některé ohrožené druhy, jako jsou například kociánek dvoudomý nebo vstavač kukačka,“ dodal Chytrý.
„Je zajímavé vidět, že změny, které pozorujeme u nás, se ukazují jako platné pro celou Evropu,“ doplnila botanička Irena Axmanová z Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity. Činností člověka se podle ní mění přírodní podmínky, což některým druhům prospívá, a jiným naopak škodí. „Například se šíří druhy s vyššími nároky na dusík, z nichž řada patří mezi silné konkurenty. Svým rozrůstáním pak mohou způsobit ústup už tak ohrožených druhů,“ podotkla.
Vliv člověka je klíčový
Výsledky výzkumu podle ČZU poukazují na příčinnou souvislost mezi hospodařením v krajině s intenzivním využitím hnojiv a změnou celkové vegetace v Evropě. Lesní společenstva se posunula směrem k druhům spojeným s vyšším pH půdy, zatímco mokřadní společenstva vykazovala v průběhu času pokles druhů závislých na vlhkosti. Experti odhalili také silnou souvislost mezi zanecháním půdy ladem a šířením druhů, jež preferují stinnější a na živiny bohatší stanoviště.
„Rostliny a další organismy jsou něco jako živoucí senzory prostředí, které obýváme, a jejich přítomnost v prostoru a čase nám může hodně říct o změnách prostředí. Naše nová studie je přímou aplikací těchto znalostí k rekonstrukci toho, jak se složení vegetace změnilo za posledních šedesát let,“ zakončil Midolo.
