Nové poznatky o lidoopech narušují představu o výjimečnosti lidské mysli

Lidoopi dokážou předstírat hru s neexistujícími předměty, měnit svá přesvědčení podle síly nových informací a pamatovat si známé tváře i po více než čtvrt století. Série studií z posledních let, které shrnuje britský list The Guardian, výrazně mění pohled vědců na mentální schopnosti nejbližších příbuzných člověka a zpochybňuje dřívější představy o jedinečnosti lidské mysli.

Bonobo Kanzi se v roce 2024 v zařízení Ape Initiative v americkém Des Moines zapojil do prvního systematického pokusu, který u lidoopů sledoval schopnost předstírané hry. Na stole stály průhledné plastové kelímky a džbán. Výzkumník do nich „naléval“ neexistující džus a Kanzi měl určit, který kelímek nápoj obsahuje. Správně volil ve 34 z 50 pokusů. Když dostal na výběr mezi skutečným a předstíraným džusem, ve 14 z 18 případů sáhl po skutečném. Výsledky zveřejnil časopis Science.

Vedoucí autorka studie Amalie Bastosová ze skotské univerzity v St. Andrews připomíná, že podobné pokusy opakovaně narušují představu o výjimečnosti člověka. „V našem oboru se často objevují tvrzení, čím vším je člověk jedinečný. Pak to ale vědci ověří a zjistí, že zase tak jedineční nejsme. I zvířata dokážou vytvářet druhou rovinu reality, tedy představivost,“ uvedla.

Věda podcenila inteligenci lidoopů

Ještě před několika desetiletími by Kanziho výsledky vědci považovali za nepravděpodobné. V 90. letech už sice uznávali, že lidoopi řeší problémy, používají nástroje, vytvářejí pevné sociální vazby, učí se znaky a poznají se v zrcadle, otázky představivosti, kultury nebo chápání mysli druhých však zůstávaly otevřené.

Schopnost měnit názor podle kvality důkazů prokázali šimpanzi v rezervaci Ngamba v Ugandě. Výzkum vedla srovnávací psycholožka Hanna Schleihaufová z Utrechtské univerzity. V každém pokusu stály před šimpanzem dvě krabice, jejichž obsah neviděl. Výzkumník nejprve jednou z nich zatřásl. Zvuk naznačoval, že by uvnitř mohlo být jídlo. Šimpanz si na základě tohoto nepřímého signálu vybral, kterou krabici chce.

Tím ale pokus nekončil. Vědci následně otočili druhou krabici tak, aby šimpanz dovnitř přímo viděl. Uvnitř ležel předmět připomínající jablko, tedy mnohem přesvědčivější důkaz přítomnosti potravy než původní zvuk třesení.

Šimpanz pak dostal možnost své rozhodnutí změnit. Mnozí to skutečně udělali – opustili původní volbu založenou na slabším nepřímém signálu a přešli ke krabici, která nabízela silnější a přímý důkaz. Zvířata tak nejednala setrvačně, ale dokázala své rozhodnutí přehodnotit podle nových informací.

„Pokud máte pro nějaké přesvědčení určitý důvod a pak zjistíte, že tento důvod neplatí, měli byste se svého přesvědčení vzdát. A přesně to šimpanzi dělali,“ uvedla Schleihaufová.

Sloní paměť šimpanzů

Další výzkum se zaměřil na dlouhodobou paměť. Tým kognitivního vědce Christophera Krupenyeho z Univerzity Johna Hopkinse ukazoval šimpanzům fotografie bývalých členů skupiny vedle snímků neznámých jedinců. Pomocí sledování očí vědci zjistili, že zvířata věnovala výrazně více pozornosti tvářím, které znala. Jeden šimpanz takto poznal dva někdejší druhy, které neviděl 26 let.

Vědci také stále častěji mluví o kultuře u lidoopů. Filozofka Kristin Andrewsová upozorňuje, že různé skupiny šimpanzů používají stejná gesta s odlišným významem. V jedné komunitě znamená kousnutí do listu výzvu ke hře, v jiné signalizuje zájem o páření. Některé skupiny používají dřevěná kladiva, jiné kamenná. Jedinci, kteří přecházejí mezi skupinami, se tak musí učit nové „zvyky“ podobně jako lidé v cizím prostředí.

Podle Andrewsové by tyto kulturní rozdíly měly hrát roli i v ochraně přírody. Nejde jen o záchranu druhu jako celku, ale také o zachování jedinečných kultur jednotlivých populací, které mohou nenávratně zmizet, i když druh přežije.

Všech sedm druhů lidoopů dnes patří mezi ohrožené či kriticky ohrožené. Vědci upozorňují, že čas na hlubší pochopení jejich vnitřního světa se krátí stejně rychle jako jejich počty v přírodě.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Věda

V Chorvatsku našli přes dva tisíce let starou terakotovou hlavu

Chorvatští archeologové a speleologové našli při průzkumu jeskyně Crno jezero na dalmatském poloostrově Pelješac terakotovou hlavu zobrazující starořeckou divadelní masku. Předmět, který lze datovat do 4. až 3. století před naším letopočtem, je uvnitř dutý a v horní části má otvor sloužící k zavěšení, pravděpodobně na zeď. Takové masky jsou často spojovány s divadelními představeními a kultem boha vína Dionýsa, který je považován za patrona divadla. O nálezu informovalo Archeologické muzeum v Dubrovníku.
včera v 08:37

Klimatická změna ukusuje Evropě jaro. Nástup léta začíná být náhlý

Jaro bývá řadou lidí označováno jako jejich nejoblíbenější roční období. Jenže v kontextu prohlubující se změny klimatu pomalu přestává platit stav, kdy je přechod mezi jarem a létem ve střední Evropě příjemně pozvolný.
včera v 07:00

Celosvětový výskyt duševních poruch se od roku 1990 téměř zdvojnásobil, ukazuje studie

Duševních poruch ve světě od roku 1990 téměř dvojnásobně přibylo a v současnosti jimi trpí zhruba 1,2 miliardy lidí. Vyplývá to ze studie Institutu pro měření a vyhodnocování zdravotního stavu (IHME) při Washingtonské univerzitě, kterou ve spolupráci s Queenslandskou univerzitou zveřejnil časopis The Lancet. Výzkum upozorňuje také na výrazný nárůst v Řecku.
22. 5. 2026

Vědci z Lille vyvíjejí mužské antikoncepční tělísko, na trhu by mohlo být do roku 2033

Vyvíjené mužské antikoncepční tělísko je „malou svorkou“, která se zavádí během patnácti minut v lokální anestezii. Její antikoncepční účinek je čistě mechanický a mohl by trvat až tři roky.
22. 5. 2026
Načítání...