Írán snahou trvale zpoplatnit plavbu Hormuzským průlivem může nastavit nebezpečný precedent, který by měl nedozírné následky na světový obchod. O blokádě a určité formě mýtného údajně uvažují jemenští hútíové v souvislosti s klíčovou úžinou Báb al-Mandab. Vlnu kritiky pak spustil indonéský ministr, jenž spekuloval o možném zpoplatnění strategického Malackého průplavu. Svobodu mírové plavby zajišťuje Úmluva OSN o mořském právu, USA ani Írán ji však neratifikovaly. Podle expertů vše závisí hlavně na respektu mezi národy.
Hormuzským průlivem ještě letos v únoru procházela zhruba pětina světové ropy a velké množství zemního plynu. Blokáda klíčové úžiny a útoky na lodě po začátku izraelsko-americké války proti Íránu vedly k rychlému zdražování paliv. Dopady vyšších cen energetických komodit a omezení v námořní dopravě aktuálně pociťuje celý svět včetně Česka.
Právě po moři se dostává do tuzemska drtivá většina zboží ze států mimo Evropu, všímá si týdeník Ekonom. V důsledku blízkovýchodní krize zdražují stavební materiály nebo jídlo spolu s tím, jak rychle rostou náklady na přepravu delšími alternativními cestami.
Klíčová úmluva v ohrožení
Většina lodí stále nemůže Hormuzem proplout, ačkoli Írán prohlásil, že průliv je otevřen plavidlům, která nepovažuje za nepřátelská. Za proplutí chce Teherán vybírat peníze. Zavedení mýtného ve strategické úžině by mohlo ohrozit smlouvu, která ukončila staletí bezpráví na volném moři, upozorňuje list The New York Times (NYT).
Úmluva OSN o mořském právu (UNCLOS) z roku 1982, jež vstoupila v platnost v roce 1994, stanovuje státní hranice v oceánu, vytváří pravidla pro odvětví, jako je rybolov, a zavádí bezpečný průjezd lodí mezinárodními vodami mimo jurisdikci jednotlivých zemí.
Dohoda má zároveň zajistit svobodu plavby v určitých vodních cestách, jakou je třeba právě Hormuzský průliv. Zásahy jako mýtné přitom úmluva zakazuje. Ani Spojené státy, ani Írán smlouvu dosud neratifikovaly, klíčovou dohodu nicméně dlouhodobě respektovaly jako součást mezinárodního práva.
Prezident USA Donald Trump ale nedávno NYT řekl, že nepotřebuje mezinárodní právo, jen svou vlastní morálku. I když apeluje na Teherán, aby mýtné nevybíral, sám zmínil možnost, že by poplatky mohly v době míru vybírat i Spojené státy, což někteří američtí představitelé již dříve označili za nezákonné.
Mořské právo sice počítá s vyvozením důsledků v rámci mezinárodních sporů, tento proces se však týká jen zemí, jež úmluvu ratifikovaly. „Veškeré mezinárodní právo je bohužel křehké a závisí na vzájemném respektu mezi národy,“ uvedl pro NYT politický expert a vedoucí katedry geografie na Univerzitě v Delaware Salím Alí.
Teherán tvrdí, že pouze zavedl preventivní omezení plavby nepřátelských plavidel v úzké vodní cestě, která prochází jeho teritoriálními vodami. Uvádí, že jedná v sebeobraně podle článku 51 Charty OSN a že toto opatření bylo přijato v reakci na nezákonný ozbrojený útok bez předchozí provokace, podotýká Guardian.
Není mýtné jako mýtné
Přepravní společnosti by podle Íránu měly do budoucna hradit poplatky za specifické služby při překročení Hormuzu. Tento krok by Teheránu umožnil získat peníze z lodní dopravy, aniž by platbu rámoval jako mýtné, všímá si britský deník.
„Článek 26 Úmluvy o mořském právu zakazuje pobřežnímu státu vybírat poplatky od lodí pouze za to, že proplouvají jeho teritoriálními vodami. Poplatky však mohou být na cizí lodě uvaleny jako platba za specifické služby poskytnuté této lodi, například za lodivodství, poplatky za využití přístavní infrastruktury či bezpečnostní služby. Výše nebo samotná existence těchto poplatků nesmí být diskriminační,“ upozornil Guardian.
Legislativa s názvem Plán řízení Hormuzského průlivu, jež nyní prochází íránským parlamentem, má maximalizovat politickou a právní podporu pro plán, který Teherán projednává s ománským Maskatem.
Omán totiž spravuje jižní stranu průlivu a jakýkoli íránský návrh vyžaduje koordinaci s touto zemí jako signatářem UNCLOS. Oba státy by pro své plány usilovaly o podporu OSN i Mezinárodní námořní organizace a nepředkládají návrh jako jednostranný krok. „Írán se snaží prezentovat navrhované poplatky za služby v jazyce, který by byl s úmluvou v souladu,“ podotýká Guardian. Návrh zákona dle agentury AFP počítá s tím, že poplatky budou hrazeny v íránských rijálech.
Jakékoli budoucí ujednání o výběru mýtného by pravděpodobně zvýšilo cenu ropy a plynu, což by ovlivnilo země, které jsou na dodávkách z tohoto regionu nejvíce závislé, řekl NYT expert na energetickou bezpečnost Clayton Seigle z Centra pro strategická a mezinárodní studia. Tento hypotetický nárůst cen by nicméně nebyl tak výrazný jako současný stav prudkého zdražování, míní odborník.
Pokud by Írán i v době míru nadále vybíral mýtné, mohl by vytvořit precedent, který by inspiroval další země hraničící s kritickými vodními cestami po celém světě, upozornil v komentáři pro NYT expert na mezinárodní mořské právo Donald Rothwell z Australské národní univerzity.
Hútíové hrozí blokádou Báb al-Mandabu
Zcela v bezpečí není ani další klíčová úžina Báb al-Mandab, která spojuje Rudé moře s Adenským zálivem v Indickém oceánu. Veškerá ropa opouštějící saúdskoarabské západní pobřeží směrem k Asii musí projít právě touto vodní cestou o délce přes sto kilometrů. Uzavřením průlivu minulý týden pohrozili jemenští hútíové napojení na Írán. Blokovat strategickou oblast chtějí v případě, že bude Washington „nadále bránit míru“.
Podle arabského listu al-Akhbar hútíové uvažují o zpoplatnění plavby průlivem, což by lodní dopravu v regionu ještě více zkomplikovalo. Báb al-Mandab se nachází mezi pevninským Jemenem, Džibutskem a Eritreou v Africkém rohu. Uprostřed úžiny leží jemenský ostrov Perim.
Jemen je sice smluvní stranou úmluvy UNCLOS, někteří místní aktivisté na sociálních sítích ale poukázali na to, že jemenské námořní právo považuje úžinu, a zejména její námořní trasy, za výhradně jemenské území ležící na jemenské straně a pod kontrolou Saná. Jemen je přitom rozdělenou zemí, kterou ovládají různé skupiny, přičemž jih a východ má pod kontrolou mezinárodně uznávaná vláda, ale metropoli a sever země ovládají hútíové.
„S naprostou jistotou můžeme říci, že proběhly diskuze o zavedení mýtného pro lodní dopravu v Rudém moři,“ uvedl v souvislosti s úvahami hútíů Joe Sheffer, projektový ředitel britské zpravodajské a konzultační společnosti Obsidian International. Do jednání se podle něj zapojil Írán a nejspíš také vůdce teroristické skupiny Abdulmalik al-Hútí. „Ačkoli (návrhy) dosud nebyly uskutečněny, naznačují snahu o formalizaci kontroly nad námořní dopravou spíše než o pouhé narušení provozu,“ konstatoval expert.
Hútíové začali po vpádu Izraele do Gazy v říjnu 2023 ve velkém útočit na lodě v Rudém moři. Několik jich potopili a desítky poškodili. Tisíce tankerů a dalších obchodních plavidel musely volit delší a nákladnější cestu kolem afrického kontinentu. Hútíové svým počínáním zapříčinili pokles světového obchodu o jedno až dvě procenta. Situace se změnila po uzavření příměří mezi Izraelem a Hamásem loni v říjnu, hrozba dalších útoků ale trvá.
Načítání...
Somálský vzkaz Izraeli
Somálsko navíc nově pohrozilo, že zablokuje izraelské lodě plující Báb al-Mandabem, napsal web The New Arab s tím, že somálský velvyslanec v Etiopii a Africké unii Abdulláh Warfa řekl, že rozhodnutí přišlo v reakci na jmenování izraelského velvyslance v Somalilandu. Jeruzalém nedávno uznal Somaliland jako první země světa, což Mogadišo ostře kritizovalo.
Somálsko je vojensky relativně slabé, k narušení lodní dopravy by ale podle expertů mohlo použít levné zbraně, jako jsou drony, jež mohou způsobit škody za miliony dolarů. Jemenský ekonom Rašíd al-Haddád řekl listu New Arab, že nelze ani vyloučit spolupráci Mogadiša s hútíi.
Blízkovýchodní konflikt se mezitím plíživě rozšířil i dál do Indického oceánu, kde začátkem března americká ponorka potopila u břehů Srí Lanky íránskou válečnou loď. Minulý týden se pak ozbrojené síly USA zmocnily v Indickém oceánu ropného tankeru Majestic X plujícího pod guinejskou vlajkou a spojovaného s pašováním íránské ropy. „Budeme pokračovat v globálním námořním dohledu s cílem narušit nelegální sítě a zadržet plavidla poskytující hmotnou podporu Íránu, ať už operují kdekoli,“ vzkázal Pentagon.
Nejistá budoucnost Malackého průlivu
Klíčovou námořní cestou v Asii je přes 800 kilometrů dlouhý Malacký průliv, jenž spojuje Indický oceán, konkrétně Andamanské moře, s Tichým oceánem v oblasti Jihočínského moře. V loňském roce počet tranzitů průlivem, který je v nejužším místě široký pouhých 2,8 kilometru, poprvé překročil sto tisíc.
Úžina se nachází v blízkosti mnoha zemí jihovýchodní Asie, jeho hlavní část je ale kontrolována hlavně Singapurem a Indonésií. Indonéský ministr financí Purbaja Judi Sadéva minulý týden naznačil možnost zavedení poplatku pro lodě proplouvající Malackým průlivem a popsal to jako možný způsob, jak by země mohla využít své blízkosti ke klíčové tepně světového obchodu.
Idea je podle něj v souladu s pokynem prezidenta Prabowa Subianta, že by Indonésie měla hrát aktivnější roli na globální ekonomické scéně, napsal list Jakarta Globe. „Nacházíme se na strategické globální obchodní a energetické trase, přesto lodě proplouvají Malackým průlivem bez poplatků. Nejsem si jistý, jestli je to správně, nebo špatně,“ citoval indonéského ministra magazín The Diplomat.
Purbaja Judi Sadéva dále uvedl, že plán by musel být realizován ve spolupráci tří států hraničících s průlivem, tedy i s Malajsií a Singapurem. Ministr připustil, že takovou dohodu by bylo obtížné vyjednat. Singapur navíc návrh okamžitě odmítl.
„Singapurská ekonomika se spoléhá na volnou plavbu. Město je největším světovým překladištěm a centrem pro doplňování zásob a do jeho přístavů každoročně vplouvá přes 130 tisíc lodí. Jakákoli omezení tranzitu Malackým průlivem proto představují pro jeho ekonomiku významnou hrozbu,“ poznamenal časopis Fortune.
Malajsie zdůraznila, že takové kroky nelze podnikat jednostranně. Do případných diskuzí by prý navíc přibrala i Thajsko.
Thajsko chce vybudovat most
Bangkok má přitom své vlastní plány. Země nedávno oznámila, že urychlí plán na výstavbu pozemního mostu mezi Malackým průlivem a Thajským zálivem. Most by propojil námořní přístavy na obou stranách země se silniční a železniční sítí, což by potenciálně zkrátilo dobu přepravy o čtyři dny a náklady na dopravu o 15 procent, informoval Fortune.
Pozemní most za 31 miliard dolarů (přes 646 miliard korun) je umírněnější verzí ambiciózního plánu, který navrhly některé předchozí thajské vlády a který počítal s vybudováním kanálu přes šíji Kra, tedy nejužší část Malajského poloostrova. Několik kabinetů si dokonce vyžádalo příslušné studie proveditelnosti, nakonec ale od plánu upustily kvůli očekávaným enormním nákladům.
Indonéský ministr zahraničí Sugiono po vlně kritiky, která se na Jakartu minulý týden kvůli výrokům o poplatcích v průlivu snesla, prohlásil, že tamní šéf financí o možnostech zavedení mýtného systému pouze spekuloval, nebo dokonce jen „žertoval“.
Stejně jako v případě Hormuzského průlivu by vybírání mýtného za lodě plující Malackým průlivem porušilo zásadu svobody mírové plavby, na které je založen současný mezinárodní obchodní řád, přičemž Indonésie patří mezi signatáře úmluvy UNCLOS.
V poslední době se Washington snaží pojistit si větší vliv v oblasti. „Geograficky Indonésie kontroluje většinu Malackého průlivu. Technicky není možné mít vliv na tento průliv bez dobrých vztahů s těmito dvěma zeměmi. Vzhledem k tomu, že Singapur již měl s USA dobré bilaterální vztahy, nedávno podepsaná strategická dohoda mezi USA a Indonésií pravděpodobně sehraje velmi významnou roli v geopolitickém vývoji v Indickém oceánu po blokádě Hormuzského průlivu,“ píše v analýze Modern Diplomacy.
Podle magazínu USA prostřednictvím obranné dohody s Jakartou nejen prokáží svou strategickou přítomnost v regionu, ale získají i strategickou výhodu nad Čínou, jelikož více než 90 procent celkového čínského námořního obchodu a přes čtyři pětiny ropy proudí právě Malackým průlivem.
Čínské nároky
Spory kolem námořního práva se přitom netýkají jen statusu průlivů. Čína, která je smluvní stranou UNCLOS, si například nárokuje části Jihočínského moře jako své státní území. Peking tvrdí, že má nad ostrovy a přilehlými vodami v oblasti nespornou svrchovanost, a to s odkazem na historické a právní důvody.
USA počínání Pekingu opakovaně kritizují. Čína ale námitky odmítá s tím, že Washington je „nekvalifikovaný“ na to, chovat se jako soudce v oblasti mořského práva, když UNCLOS neratifikoval.
Trumpova administrativa nicméně loni uvedla, že plánuje vydávat povolení, která by společnostem umožnila těžit z mořského dna cenné nerosty a zdroje v mezinárodních vodách, což je praxe, kterou má mořské právo také regulovat. A to pod nezávislým mezinárodním dohledem, uvádí NYT.
Riziko podle experta na mezinárodní mořské právo Rothwella spočívá v tom, že i další země, které mají ambice zahájit těžbu na mořském dně, jako například Japonsko, by mohly být v pokušení následovat příklad USA a případně od smlouvy odstoupit.
