Výtvarník a scénograf Jaroslav Gebr se sice narodil před rovným stoletím na jihu Čech, po komunistickém převratu ale emigroval a jeho další životní a profesní cesta ho dovedla až do Hollywoodu. Nejen jeho tvorbu v továrně na sny připomíná nyní písecká Galerie Dragoun, nesoucí jméno Gebrova souputníka ze studií.
V zahraničí se z českého Jaroslava stal mezinárodně srozumitelnější Jerry. Československo opustil v roce 1949 v den ročních oslav únorového převratu, při němž si moc v zemi přisvojili komunisté. Pro Gebra jako člověka i umělce bylo ale směřování diktované Sovětským svazem nepřijatelné, rozhodl se proto pro emigraci.
Spolu se svou budoucí manželkou Adélou – zpěvačkou – přešel ilegálně hranice do Bavorska, v té době spolkové země spadající do americké okupační zóny. V Západním Německu v následujících letech dál tvořil. Odcestoval i do Anglie nebo jihoamerické Bogoty, kam ho zavedly fresky pro tamní kostel.
Práce pro Hollywood
Na konci padesátých let pak přišla nabídka pracovat jako výtvarník pro filmový průmysl. Dveře do Hollywoodu Jerrymu Gebrovi pootevřel krajan Emil Kosa mladší, rovněž malíř a hlavně jeden z šéfů v oddělení speciálních efektů studia 20th Century Fox, pro něž mimo jiné navrhl logo.
Gebr své výtvarné nadání využil i pod hlavičkou studia Metro-Goldwyn-Mayer (MGM), jehož období největší slávy v té době kulminovalo. Po čase přešel k jinému hollywoodskému velikánovi Universal Studios. U filmu každopádně zůstal a v Los Angeles našel nový domov.
Podílel se na snímcích režírovaných Clintem Eastwoodem, Alfredem Hitchcockem nebo Stevenem Spielbergem. Ilustrace a grafický design scén oddělujících děj obstaral pro film Podraz s Robertem Redfordem a Paulem Newmanem v roli podvodníků, který získal Oscara za výpravu. O oscarových vítězích mohl rozhodovat během let i Gebr, protože byl – coby uznání za celoživotní přínos – jmenován členem Americké akademie filmového umění a věd.
Svůj díl práce odvedl také při přípravách filmů My Fair Lady, Zjizvená tvář, Psycho, Čelisti 2 nebo Hook. V jeho filmografii figuruje rovněž televizní tvorba, včetně detektivních seriálů Kojak, Columbo či To je vražda, napsala, známých díky četným reprízám dobře i českým divákům.
Jeho díla se sice možná nedostala do aukčních síní Sotheby's nebo Christie's, ale během našeho celoživotního vztahu k filmu a televizi jsme jeho práci v posledních šedesáti letech podvědomě obdivovali, poznamenává správce Gebrovy výtvarné pozůstalosti, na niž dohlíží i výtvarníkův syn Thomas.
Výtvarný talent využíval Gebr u filmu například pro nástěnné malby známých amerických staveb, jako je Bílý dům nebo Pentagon, pro potřeby studií pořídil třeba i reprodukci Sixtinské kaple. Pracoval v oddělení scénografie, maloval filmová pozadí i plakáty. Od barokních výjevů po westernové. „Jeho práce pro film byla ještě v době před digitální érou, takže všechno ručně. Štětec, barvy, paleta,“ upozorňuje kurátorka písecké výstavy Irena Mašíková Konštantová.
Portrétoval Streisandovou či Falka
Gebr se ale nadále věnoval i portrétům. Ty maloval ještě před Hollywoodem, v Západním Německu si jimi vydělával na cestu do zámoří. Tehdy je prodával úředníkům a americkým vojákům.
Díky práci pro filmová studia měl ale možnost zachytit řadu známých hereckých tváří, ať už pro filmové produkce, nebo na soukromou zakázku: Dustina Hoffmana, Joan Crawfordovou, Barbru Streisandovou, Freda Astaira, Orsona Wellese či představitele Columba Petera Falka, s nímž Gebra pojilo přátelství. A nejen to. Falk, stejně jako další z portrétovaných hereckých osobností Kim Novak, se sice narodili v USA, nicméně v rodokmenu měli české předky.
Návrat do Písku
Kořeny, které s českou zemí spojovaly Jaroslava Gebra, sahají do Lužnice u Třeboně, kde se v roce 1926 narodil. Byl ještě dítě, když se rodina přestěhovala do Písku, odkud pak budoucí hollywoodský výtvarník odešel na uměleckoprůmyslovou školu ve Zlíně. To už bylo v časech protektorátu, a tak jeden z jeho prvních výtvarných úspěchů spadá do soutěže vyhlášené Kuratoriem, tedy mládežnickou organizací v Čechách a na Moravě snažící se o převýchovu mládeže v přívržence nacismu.
Ve výtvarném studiu pokračoval Gebr na Akademii výtvarného umění v Praze, stejně jako o něco starší písecký rodák František Roman Dragoun. Výstava v galerii nesoucí jeho jméno tak po dekádách spojila někdejší kamarády z mládí.
F. R. Dragoun zůstal věrný Písku, Gebrovi do životních plánů zasáhl už zmíněný únor 1948 a následná emigrace, během níž zakotvil v Los Angeles. Ve městě filmu v únoru 2013 i zemřel, ovšem s přáním spočinout v Písku. Do Česka se po sametové revoluci opakovaně vracel.
„Byl to nesmírně pracovitý člověk. Jak říkal, úspěch není jen talentem, je to práce a dřina,“ říká o Gebrovi písecká pamětnice Růžena Černíková. V Galerii Dragoun jsou výsledky jeho tvorby k vidění do poloviny května.
